26. července 2008

A zase nemocnice - tentokrát interna - 3

Tak hned z kraje dnešního dne mě navštívila moje rodina - skoro tříletý kluk, čtyřměsíční dcerka, moje skvělá manželka a můj otec. Jsem moc rád, že jsem je viděl, posledně - na infekčním - jsem měl po návratu pocit že je neznám - dcerka uměla pár nových fíglů, například se převracet zpět na záda, či žvatlat, kluk mě povídal zážitky u kterých jsem nebyl a rovněž manželka byla jakási nevšední. Takže jak jsem řekl, jsem rád, že jsem je videl.
Po vizitě a ranních procedurách jsem si našel čas na programování a spravil obrazky na některých webech - například paparazzi.cz - které nefungovali.

Odpoledne jsem prospal a nic dalšího se nestalo. Stále jen odmítám narážky pana souseda na to, že dřív bylo lépe. Asi už to tak zůstane do té doby, než já nebo on neodejdeme.

25. července 2008

A zase nemocnice - tentokrát interna - 2

Posledně jsem to s délkou trochu přehnal, teď budu stručnejší.

Dnes se vraci noha do normálu, pořád je sloní, ale už není jako od stoletý samice, ale spíš jako od malýho slůněte. Začaly ale trochu bolet klouby především ty drobné. Na obou vizitách (jednou bez primáře a s přimářem) mi potvrdili, že léky na sloní nohu zabraly a že od zítřka - tedy soboty - začnou léčit ty klouby jako celek od bolesti. I když jsem se nic nového nedověděl (například co mi je, nebo kdy pudu domů), uklidnilo mě, že dr. Housové asi ví, co dělají.

Potešilo mě, že ji již zvykám na lék 50tku a už ani tolik nespím. Rovněž mě navštívila moje teta se strýcem a přivezli mi šunku a čokoládu - studenskou pečet. Jinak vše v normálu - chvíli práce, chvíli spánek, chvíli procházka(!), chvíli DVD, chvili internet. Zkrátka takový nudný nemocniční den, ke kterému se nedá ani přidat obrázek.
Anebo ano - dá :)

dárek od tety - díky


Zítra mě navštíví rodina - hurá

24. července 2008

A zase nemocnice - tentokrát interna

Tak jsem po týdnu doma zase skončil v nemocnici. Před tím jsem byl hospitalizován na infekčním s nějakým ošklivým bacilem. A teď jsem zase pro změnu hospitalizován na interně...

Proč?
Na infekčním mě z těla vyhnali bacila, na interně budou léčit následky - bacil se mě totiž zavrtal do kloubů a způsobil parainfekční polyartitidu - tedy, pokud se dr. Hausové nemílí. Každopádně fakt, že mám dnes (tj druhý den hospitalizace) sloní nohu jako paní Helena Růžičková a že jsem měl - když jsem nebral prážky proti bolesti (proti zánětům) - celkem dost problémy dojít si aspoň na záchod, nebo sejít schody, svědčil o tom, že sem na internu asi patřím.

Příprava
Vyzbrojen zážitky z infeknčního oddělení, jsem si doma zajistil všechny potřebné věci, kromě pižam a kartáčků na zuby, také notebok se staženou prací z firemního serveru abych to v nemocnici rozjel. Také mě kolega Radek překvapil tím, že mi těsně před nástupem zapůjčil GPRS kartu abych mohl být na internetu.
Jo a nezapoměl jsem ani slánku se solí! Snad nejdůležitější věc tady - i když nemám dietu, tak vím, že jídla tady prostě nesolí, takže sůl tady opravdu nad zlato.

Zastávka v práci
Před samotným nástupem do nemocničního ústavu jsem se duševně osvěžil u kolegyň a kolegů a Davida v práci, převzal GPRS kartu, povykládal jim jak mě tady mučili. Zkrátka zvednoul jsem morálku teamu, do kterýho doufám ještě patřím ;o) Snad jsem tím, že se jedu rekreovat do péče ochotných sestřiček nikoho nenaštval...

Akt příjmu - prohlídka
V nemocnici jsem absolvoval vztupní prohlídku, tlak, teplotu, váhu, metr, měření obvodů končetin v centimetrech - ale ne jako u krejčího - tady se měřili se obvody údů. Teda nohou a rukou. Pak ECHO kloubů, atd - zkrátka postupně jsem se seznamil se třemi ošetřujícími lékařkami (doteďka nevim, která z nich je hlavní, moje).

Akt příjmu - kam s ním?
Po vstupní prohlídce jsem nastoupil se sestrou do výtahu, hurá do třetího patra. Sestry se nejdříve dohadovali kam mě ubytovat, ale vhledem k mé relativně dobré mobilitě usoudili, že mě nedají k "ležákům", tedy k lidem co pořád leží, a nechodí (protože třeba nemají nohy). Dobře udělali, nevím jak by se cítil bezrukej, kdybych vedle něj klepal do notáku, nebo se se tlemil u seriálu "červený trpaslík".
Takže mě ubytovali s jistým panem důchodcem, celkem milý pán, válečný ročník. Celkem jsme si padli do oka, když pominu fakt, že je pán vášnivý komunista a neustále se mě snaží vyburcovat k nějaké protiakci, aby to nám buržoazním dobytkům zase pěkně slovně natřel. Ale co, mohl jsem skončit vedle muslima, nebo ukrajince - možná jsem xenofobní, ale od komunisty aspoň vím co můžu čekat.

První zákrok - braní vody z podkolení
Víte kde je podkolení? (nápověda: podpaždí) Jesli si myslíte, že pod kolenem, tak ne - je to přesně naproti kolenu - proste koleno zezadu. Když mě byl mě zdělen záměr doktorky, že do tohodle jemnýho místečka mě píchne odsávací jehlu - brrr - a vysaje ze mě vodu, tak jsem nečekal nic jiného než čistou a neředěnou bolest. Naštěstí to nebylo tak hrozné, celkem to šlo dokud nezačala tou jehlou v děle kroutit aby toho nabral víc.
Jak jsem později zjistil nenabrala toho moc, protože tam prý nemám vodu ale rosol. Co to znamená nevím, uvidíme časem. Asi mám ovarový kolena ;o)

Konečně PC
Konečně na pokoji, pana soudruha zrovna někde vyšetřují - a tak mám klid. Zjištuji, že GPRS je mě úplně k ničemu, neboť na svým noteboku nemám potřebný PCMCIA slot, ale nějaký jiný. Volám to Radkovi, děkuji přesto za ochotu, Radek je přesto pan božský vymýšlí jiné řešení. S díky odmítám a děkuji za snahu.

Oběd
Spolubydlící doráží na pokoj a čeká mě první oběd - naštěstí kuřecí stehýnko. Kupodivu i chutné, jen jsem k němu byl nucen vyslechnout poznámky o tom, jak se ty kuřata krmí práškama a týrají se v klecích ve velkochovech. A že se po pozná tak, že domácí kuře má bílé kosti, kdežte tyhle chemický a týraný mají šedé kosti.
Znechucen přestávám ohlodávat šedou kost a přecházím ke konzumaci prášků. Překvapuje mě, že chybí ibalgin, ale nahrazuje ho jiná červená pilulka s číslem 50. Mno nevadí, dám jí do sebe, zapíjím nemocničním čajem.
Přísahám, že takle rychle jsem ještě nikdy neusl. Ten prášek - jak jsem později zjistil je nějaká kurvárna proti bolesti a řekl bych, že dost silná. Zamávala se mnou tak, že jsem spal tvrdě a bezesně až do...

Procitnutí
Probudilo mě až poklepání na rameno. Přišel za mnou Radek a Štěpánka - kolegové z práce. Bez okolků se přiznám, že jsem musel vypadat jak magor - chvíli jsem nevěděl zda sním, nebo už nespím, nebo co se to děje? Taky mě překvapilo, že mě ani nebolely klouby, přesto jsem se instinktivně choval jako by bolely (našlapoval na pravou, při stoupání se podpíral).
Když to zkrátím, Radek mi přinesl notebook jeho maminky, do kterého jde GPRS karta a než jsem se zmátořil a přesvědčil se, že asi nespím, tak byl notebok naistalován a online. Za toto zapůjčené postarší PC jsem strašně rád a ještě jednou touto cestou Radkovi děkuji.

Večer online
Po procedurách které nastaly v nemocnici pak (večeře, teplota, výtěr, léky (včetně 50tky), večerní kontrola otoků a přemeření obvodu) jsem se vrhl na ten donesený PC. Instalace programů potřebných k programování, přizpůsobení prohlížeče mým potřebám a další přípravy na zítra zabraly asi hodinu a půl. Zbytek jsem doslova provařil na icq. Po léku 50 jsem větší mozkový aktivity nebyl schopen. Deat time 23:00

Ranní buzerace
Nevím s čím to porovnat, na vojně jsem nebyl, ale budíček v 5:00 s požadavkem ranní moči mě skutečně dorazil. Abych si náhodou nemyslel, že budu spát tak f 5:30 teplota v 6:00 odběr osmi baněk krve (mě - rozespalému člověku) a přednáška mého spolubydlícího, že tohle by se dřív nestalo ;o) . V 7:30 sestra zda nepotrebujeme povlečení, pak v 8:00 snídaně a prášky (s 50tkou), pak 8:30 nálet uklizeček a v 9:00 vizita.

Vizita
Chrnu to: nic jsem se nedověděl, čeká se na krevní obrat, sloní nohu nechají osudu - snad mi jí pak neuříznou, jak se bojí moje žena. Bojuji se spánkem po prášku 50.

Zase Online
dlouho jsem nevydržel - udělal jsem nějaké načítání polí na nový bazar aut, malátnost, spánek.

Oběd
Fazolky, brambor, maso. Celkem chutné. Zajídám 50tkou.

Odpoledne
Celkem se me daří pracovat, i když se mě snaží vyrušit spolubydlící - evidentně se nudí a považuje debatu o dnešní době jako velmi důležitou. Naštěstí mi nahrál na smeč a já mu na jeho otázku, zda jsem spokojenej v dnešní době se vším co tu je, odpovídám, že: "Kdybych nebyl spokojenej, nepořídil bych si dvě děti". Paráda, nerudněj dědek je rudej a odchází si pro čaj. Když se po 2 hodinach vrátil s čajem o politice nemluvil. Pro jistotu jsem ale přestal pracovat a začal psát tenhle blábol - množí se mě tady zprávy co je se mnou...
Tak dopsal jsem to přesně za 52 minut - nevím kolik je to písmenek, ale slušný ne? :)

Co bude dál?
Nevím, zmáhá mě zase pilulka - 50tka - zeptám se k čemu to vlastně je, možná je lepší trochu trpět s kloubama (stejně to bolí jen, když se hejbu), než furt bejt v bezvědomí.
Předpokládám, že zítra se dokroři rozhoupou trochu více - posilněni krevním obratem - a někam se posunou. Zkusím je vyprovokovat přímými dotazy na primáře - má jít prý zítra s nimi.

Tak se držte, jdu spát před večeří...

15. července 2008

Stravování v nemocnici

Jak někteří z Vás již ví, strávil jsem nečekaně posledních 10 dní v nemocnici, na infekčním oddělení. Na oddělení, kde jsou mříže, kde je WC a sprcha přímo na pokojích a kde jste zavření, celý den, bez možnosti návštěv.
Pokud Vám mírně vyskočí teplota na 37 stupňů, nebo ohlásíte řídkou stolici, dostanete - a to jsme nevěděli - dietu. Zkrátka Vás přeřadí na dietní stravu.
Jak taková strava vypadá? Udělal jsem pro Vás pár fotek. To podstatné se ale ani nedá vyjádřit slovy, řekněme jen, že takovéto jídlo je naprosto bez jakékoliv chuťi nebo jejího náznaku. Jediná dobrá vlastnost je, že jsme pak jako pacienti ani pak neřešili své nemoci a bolesti (u mě celkem ukrutné), ale naopak jsme řešili, co bychom kde snědli, nebo vyžebrali...

Takže připojuji pár slíbených fotek a dodávám že jsem zhubl za 10 dní 9 kilo.

na foto 1 je bílek na vodě s bramborovou kaší - nesoleno - bez chuťi, k tomu vývar bez ničeho a nastrouhané jablko - ale pozor - s nějakým práškem, takže to ani nebylo sladký - opět bez chuti.

na foto2 je samotná rýže! :) s polívkou s mrkví a opět chuťi zbaveně jablko.

5. července 2008

Celebrity to skutečně nemají lehké. Lidé jsou udavačné potvory.

To že mi na email - jakožto provozovateli webu paparazzi.cz - přijde párkrát týdne nějaký email, kde pisatel nabízí prodej fotek nějaké celebrity, který celý šťastný ulovil někde v nákupním centru - jsem si již za tu dobu co paparazzi.cz provozuji, celkem zvykl.
Ale jen několikrát mě zaskočil hyenismus a touha poškodit někoho jiného - a třeba i zadarmo.

Poprvé to byla snaha poškodit jednu mladou seriálovou herečku s uveřejněním fotografií z nemocničního lůžka - na snímcích ležela v kómatu po operaci, bezvládně ležící, přesto si pisatel dovolil své fotky ohodnotit jako exkluzivní a ptal se po ceně.

Pak mě několikrát zaskočily snímky jiné herečky jak nakupuje spodní prádlo - snímky byly pořízeny tak, že v odrazu zrcadla byla vidět část sehnutého pozadí (dotyčná byla sehnutá, neboť oblékala či svlékala kalhotky)

Včera mě ale zase zaskočila přímost jednoho udání, pisatele přesto budu krýt, jeho jméno označím otazníky. Připojuji časy a svou ironickou odpověď (nemám žádný realizační team), která byla míněna čistě z žertu.

12:44: ??: daniel Holovsky, dnes jede za svou brnenskou milenkou
13:03: Já: díky, předáno realizačnímu teamu ;)
18:26: ??: prijede busem v deset
21:35: ??: klub mandarin, brabender, vyhlidka

Aspoň vidíte, že být tzv celebritou v českém státě není žádný med. Dan Holovský je sice v (nejen) mých očích jen tuctový účastník soutěže Vyvolení, ale i to nedává někomu - zřejmě z jeho okolí - právo takhle mu lézt do soukromí.
Danku, udělej si pořádek v lidech kterým věříš a kterým se svěřuješ, práskají na Tebe ošklivé věci.

Ještě mě napadá, svého času jsem všechny mailová udání co jsem dostával přeposílal do těch bulvárních časopisů - už to přes rok nedělám - přesto bych se za těch prvních pár desítek udání rád alespoň touto cestou omluvil. V danou chvíli se mě líbilo vidět před televizními novinami upoutávku - víme víc - a s nimi reklamu na kauzu, kterou jsem předal do deníků právě já. V danou chvíli mě to bylo sympatické, dnes již vím, že to bylo to podlé, a již se toho (výroby kauz) nehodlám přímo účastnit. Vyjímku učiním jen v případě našich politiků (jakýchkoliv), neboť je nemám rád a platím si je z daní :)

1. července 2008

VirtualBox - problém po instalaci

Pokud Vám Virtual Box po instalaci hlásí:

VBox status code: -1909 VERR_VM_DRIVER_NOT_ACCESSIBLE

tak vězte, že pro zafixování problému stačí v konzoli napsat:

sudo chmod 666 /dev/vboxdrv

žádné další instalace a koumání není nutné ;o)