10. září 2009

Tři příběhy o policii a justici

Dnes se Vám pokusím odvyprávět tři příběhy, které jsem dnes zaslechl od svých kolegů a které se týkají - policejní práce a justice.

Příběh první - svědectví nepodepíšu
První příběh vyprávěla kolegyně - říkejmě jí třeba Petra. Stala se svědkem a poté i záchranářem u jedné dopravní nehody. Přesto hrozilo nebezpečí, že se vše otočí proti ní.

Jak se to stalo?

Jela si takle z krajského maloměsta pryč a jedno z protijedoucích vozidel projevilo zájem předjíždět a přejelo obě dvě bílé čáry a najelo do protismeru, kde jela kolegyně. Naše Petra se šílenci ještě vyhla - zajela na krajnici, auto za ní již nikoliv - došlo k čelní srážce.
Petra zastavila a pomáhala pasažérům obou aut dostat se z vozidel a vyčkala příjezdu lékařů záchranné služby a policie. Viník nehody byl v bezvědomí, ale jeho životní funkce zůstaly nedotčeny.




Co bylo dál?
Policistou byla za dva dny vyhledána a požádaná aby šla na výslech. Zde všechno zaprotokolovali - tak jak se událost stala. Jen tak mezi řečí bylo Petře zděleno, že u viníka nehody byla nalezena nelegálně držená pistole, tři krabičky s náboji, nějaký ten heroin a navíc byl dotyčný již v podmínce. Načež byl Petře nucen k podpisu protokol o té události. Dotázala se zda to bude použito na soudní přelíčení. Prý ano.



Kategoricky odmítla dokument podepsat. Proč?
Věděla, že každý viník nehody - obžalovaný - má právo nahlížet do svých spisů a že by si tedy mohl přečíst její jméno, adresu a podobné iniciály a třeba jí prohnat hlavu kulí. Zkrátka, každý pachatel se Vám může mstít za to, že jste ho naprášili - ošklivá představa.








Příběh druhý - bordel v policejním rejstříku
Jiný kolega se účasnil výslechu - vypovídal o průběhu rvačky v hospodě, běhemž ní došlo k ošklivému zranění - proto byla celá událost řádně šetřena. Zjistil ale něco mimořádného.


Jak to probíhalo?
Policie si samozdřejmě každého kdo jde na výslech řádně prolustruje. A své zjistění (to co o dotyčném ví) dost často předčítá. O kolegovy to celkem sedělo. Až na adresu - konrétně číslo popisné - bylo špatně. Kolega se pochopitelně ohradil, což upoutalo policistovo pozornost a jal se spis porovnat se spisem kolegovo exmanželky - zda čísla popisná sedí.




Vazební osoba
Po chvilce se policista vrátli s vytisknoutým záznamem kolegovo exmanželky. A hned mezi dveřmi prohlásil - tak vaše exmanželka je už 14tým rokem vazební osoba. Kolega chytal dech a vykřikl:
"Chcete říc, že mi syna porodila ve vězení? Že si vysokou školu dodělala z vězení a že se o děti v mateřské školce starala na vězenských vycházkách? Moje exmanželka nikdy neseděla!"
Když porovnávali ex-manželky spis důkladně, tak všechny ostatní údaje seděli  - jména, adresy - vše sedělo.

Pikantní je, že jeho exmanželku osobně znám a mohu dosvědčit, že opravdu nikdy ve vězení neseděla. Bůh ví co si policie eviduje o mě, nebo o Vás.




Příbeh třetí - podepiš že nic nevyneseš
U kolegy z druhého příbehu zůstaneme, respektive u jeho současné manželky. I ona byla svědek té rvačky v hostodě a tak musela svědčit - jen jiný termín.

Celou dobu výslechu byl u sousedního stolu prováděn jiný výslech - nějaký ukrajinec se tam spovídal z nějakého napadení. Jak on, tak kolegovo manželka slyšeli navzájem své výpovědi.



A pikantnost?
Ke konci výslechu musela kamarádovo manželka podepsat papír, že všechny informace podané u výslechu jsou pod pokutou jednoho miliónu korun chráněné a že je nesmí vynést ven.
Až na to že celý její vyslech slyšel vedle sedíci ukrajinec a naopak :)





Závěr?
Výše zmíněné příběhy z reálného života mě utvrzují v dojmu, že Policie České republiky a soudy stejného státu mají ve svých postupech a záznamech neskutečný binec.

Žádné komentáře: